Ostatní památky v okolí

Kostel Narození Panny Marie ve Vranově

Kostel Narození Panny Marie ve VranověKostel zde (GPS: 49°18'32.483"N, 16°36'44.307"E) byl založen roku 1630 Maxmiliánem z Lichtenštejna. Společně s ním vyrostl taktéž klášterní komplex paulánů, včetně hrobky rodu Lichtenštejnů.

Jedna z místních pověstí vypráví o tom, jak na tomto místě vznikl původní kostel – v Brně působil zemský maršál Vilém z Rožmberka, jenž byl stižen slepotou. Jednoho dne (podle Talberta roku 1240) se mu ve snu zjevila Panna Marie a pravila mu, pakliže vystaví na vranovské hoře nový kostel, vrátí se mu zrak. Po učinění opravdu zraku opět nabyl. Poté co se o této události roznesly zprávy, počal být tento kostelík hojně navštěvován věřícími.

Roku 1562 jsou zmiňovány ve Vranově dva kostely – kostel Matky Boží a farní kostel svaté Barbory, který byl v 18. století zbourán.

Kostel Matky Boží byl v letech 1617 – 1630 zbourán a vystavěn zcela nově dle plánů jezuity Jana stavitelem Janem Ernou. Stavbu společně s vybudovanou rodovou hrobkou (viz níže) financovali Maxmilián a Karel z Lichtenštejna. Dokončený kostel byl vysvěcen Narození Panny Marie roku 1642.

Lichtenštejnská hrobka ve Vranově

Lichtenštejnská hrobka ve VranověPři výstavbě kostela Narození Panny Marie byla pod presbyteriem současně vybudována rodová hrobka Lichtenštejnů (GPS: 49°18'32.509"N, 16°36'42.453"E). Jako první do ní byl roku 1627 pochován Karel Lichtenštejn (1569 – 1627). Již v první polovině 18. století bylo nutno, především z nedostatečné kapacity hrobky a zatékání vody, hrobku rozšířit a opravit. Stalo se tomu však až na počátku 19. století, kdy Josef František Engel vypracoval projekt na její celkovou přestavbu a rozšíření.

Západním směrem od kostela byl vybudován vlastní vstup do hrobky. Čtyři dórské sloupy, jež nesou mohutný tympanon, tvoří menší peristyl. Tympanon je vyzdoben knížecím znakem s dvěma anděly po stranách. Za sloupořadím uzavírá další cestu litinová mříž, která odděluje venkovní prostor od vstupní haly, kde jsou po stranách umístěny sochy andělů. U paty schodiště na protější straně od vstupu se nacházejí sousoší Loučení a Shledání. Nad schodištěm jsou umístěny litinové dvojité dveře do vlastní hrobky, která je koncipována jako trojlodní prostor. Odtud je taktéž vstup do horní, původní staré hrobky.

Posledním pochovaným je František I. z Pauly (1853 – 1938), který je sedmapadesátým a posledním členem rodiny pohřbený ve Vranově.

Klášter Paulánů ve Vranově

Severní křídlo kláštera paulánů ve VranověDíky velké návštěvnosti kostela Narození Panny Marie rozhodl Maxmilián Lichtenštejn roku 1633 u kostela založit konvent paulánů (GPS: 49°18'31.124"N, 16°36'45.774"E). Tito si jihovýchodně od chrámu postavili čtyřkřídlý klášterní komplex.

Původně se jednalo o čtyřkřídlou klášterní stavbu s malou věží s hodinami. Za autora projektu je považován lichtenštejnský architekt Giovanni Giacomo Tencalla, samotnou stavbu pak prováděl Ondřej Erna. Stavba kláštera byla dokončena roku 1751.

Paulánská komunita zde sídlila již před dokončením stavby. Například v roce 1640 jich zde sídlilo 20. Přibližně stejný počet zde byl i po roce 1751. V letech 1771 30 a roku 1784 24 paulánů. Rok 1784, kdy byl na základě dekretu Josefa II. místní klášter zrušen, znamenal konec působení paulánů –na Vranově.

Po jeho zrušení byla postupně odbourávána tři křídla kláštera. Zachováno bylo pouze západní křídlo, které navazuje na jižní stranu kostela a které bylo využíváno jako fara. Pauláni se do Vranova vrátili v roce 1992 a postupně začali s obnovou zbořeného komplexu. V letech 1997 – 2000 postavili jižní křídlo a část východního křídla, po roce 2002 bylo dobudováno východní a postaveno severní křídlo. Dokončována a zprovozňována jsou postupně (jižní roku 2000, východní 2011). Řád zde zřídil Duchovní centrum svatého Františka z Pauly, funguje zde ubytování, stravování, jsou zde sály pro konference a jiné akce. V roce 2002 zde působilo 12 řeholníků a jednalo se o jediný paulánský klášter na sever od Alp.

Chrám Jména Panny Marie ve Křtinách

Chrám Jména Panny Marie ve KřtináchPrvní písemná zmínka o Křtinách pochází z roku 1237, kdy jsou zmiňovány jako majetek zábrdovických premonstrátů. Pravděpodobně byli i samotnými zakladateli obce. V období středověku byly v obci dva kostely. Menší, tzv. český, se nacházel přibližně na místě dnešního barokního chrámu (GPS: 49°17'48.259"N, 16°44'33.933"E), druhý pak v místech dnešní kaple svaté Anny. Tento byl zničen pravděpodobně husity v 20. letech 15. století.

Počátek 18. století byl ve znamení velkých změn. Opat Hugo Bartilicius, který zde působil od roku 1712, přišel s plánem na obnovu poutního místa. Pro tento projekt získal Jana Blažeje Santiniho-Aichela, významného českého barokního architekta.

Stavba zcela nového chrámu započala roku 1718 budováním kaple svaté Anny. Dokončena byla roku 1733. Následně do této kaple byla přenesena socha Panny Marie ze starého kostela, který se načež začal bourat. Stavba celého chrámu byla pak dokončena v roce 1750. V květnu téhož roku byla v chrámu umístěna zmíněná socha Panny Marie.

V druhé polovině 19. století byla prelatura přestavěna na novorenesanční zámek. Od roku 1975 procházel chrám značnou rekonstrukcí, která byla dokončena teprve v roce 2009. Velkou zásluhu na obnově chrámu měl kněz Tomáš Prnka, který zde působil od roku 1973.

Se zmíněnou kamennou sochou Panny Marie, která je nyní umístěna na hlavním oltáři kostela Jména Panny Marie, je spojena legenda o jejím nálezu v křoví poblíž Bukovinky (někdy se vypráví o nalezení na kaštanu). Socha byla zprvu umístěna v tamní kostelíku. Poprvé pověst zmiňuje Vigsius v roce 1663, dalším byl roku 1738 Jakub Tiehan, který zmiňuje, že pochází z Palestiny, z kamene Mariina hrobu, odkud ji přinesl anděl. Do Křtin se socha měla dostat v roce 1210.

V jednom z ambitů chrámu je taktéž umístěna jedna z největších zvonkoher ve střední Evropě. Je vybavena 33 zvony a hraje pravidelně dvakrát týdně.

Zámek ve Křtinách

Zámek ve KřtináchZámek vznikl v původní prelatuře (GPS: 49°17'49.190"N, 16°44'30.728"E) při poutním areálu chrámu Jména Panny Marie. Po zrušení zábrdovického kláštera Josefem II. roku 1784 byl majetek rozprodáván. A tak se zmíněná prelatura dostala roku 1830 do rukou Dietrichštejnů. Pravděpodobně roku 1844 byla při opravě vyhořelého chrámu stavba rozdělena na faru a letní sídlo Ditrichštejnů. Po Ditrichštejnech se v držení zámku vystřídaly rody Bubnů z Litic, kteří roku 1864 budovu nechali zvýšit o jedno podlaží, upravili fasádu a před jihozápadním průčelím zřídili zimní zahradu, a Tauberů. Nakonec však roku 1894 získali zámek Lichtenštejnové. Ti jej hodlali opravit a darovat obci jako školu či nemocnici. Ta tento dar odmítla.

Roku 1923 byl Lichtenštejnský majetek zabrán v rámci pozemkové reformy. Zámek nabyla do majetku Vysoká škola zemědělská v Brně a přebudovala jej na kolej pro 120 posluchačů, kanceláře Výzkumného ústavu a obřadní síň MNV.

Poslední rekonstrukce zámku probíhala v letech 1994 – 2012 a nyní slouží k výuce posluchačů i odborné činnosti pedagogů všech fakult Mendelovy univerzity, ale také dalším vysokým školám a institucím, odborné i laické veřejnosti, obyvatelům Křtin a návštěvníkům. V zámku se také nacházejí ubytovací kapacity o 23 pokojích.

Muzeum keramiky v Olomučanech

V budově Obecního úřadu v Olomučanech je umístěno muzeum věnující se tradiční olomučanské keramice. Muzeum je dostupné pouze po telefonické domluvě.

Lesnický Slavín

Památník J. E. PurkyněJiž od 20. let 20. století začal v okolních lesích Adamova vznikat unikátní soubor památníkům a studánek. Tyto zde budoval Školní lesní podnik Masarykův les. V této době ještě sídlící v Adamově. Rozhodnutí pro budování těchto oslavných staveb bylo při příležitosti oslavy 10. výročí od založení lesnické fakulty.

Slavnostní otevření Lesnického Slavína proběhlo 18. června 1929 při památníku Jiřího Václava Wachtela v polesí Olomučany. V této době obsahoval Slavín 40 památníků a studánek. Na práci zakladatelů Rudolfa Hašy a Josefa Konšela navázal Josef Opletal po svém odchodu do výslužby v roce 1934. Opletal je považován za nejvýznamnějšího budovatele Slavína vůbec.

V 50. letech byla pozornost obrácena spíše k údržbě a opravám objektů a samotného lesa. Obrat nastal opět až v 60. letech. Od této doby práce na stavbě památníků vedl Jiří Truhlář a samotné práce prováděl Emanuel Koupý.

V současné době Slavín obsahuje více jak 70 takových objektů. Jako nejznámější lze považovat Máchův památník, Památník lesníků, Ptačí studánka či Srnčí studánka.



Sdílet článek