Ohlédnutí za vycházkou k Babicím

Za relativně příznivého listopadového počasí ji absolvovalo na dva tucty zájemců všech věkových kategorií.

Termín vycházky byl stanoven s ohledem na plán činnosti turistického oddílu na listopadový státní svátek. To se vyplatilo, protože mezi jejími účastníky převládali právě jeho členové.

Z výchozího místa před A-centrem jsme vyrazili v určeném čase již s vědomím, že do jeskyňky se nepodíváme, protože majitel klíčů od dveří měl tento den jinou neodkladnou akci. Na vrcholové partie v okolí Babic jsme vystoupali svěžím tempem a získali jsme tak slušný předstih proti časovému plánu.

První zastávkou byl památníček „10 let ČSR“, který leží mimo turisticky značené cesty. Nabytá časová rezerva umožnila vyhovět žádosti části výpravy a následně improvizovaně navštívit ještě tzv. Malou Macochu. Jedná se o pozůstatek po povrchové těžbě železné rudy s nejvyšší hloubkou téměř 10 metrů vůči okolnímu terénu. Této odbočky z původně navržené trasy délky asi 12 km využila zhruba polovina účastníků vycházky, kteří si tím přidali úsek téměř 1 km dlouhý.

Zbytek výpravy mezitím počkal u památníku Jozefa Decretta, slovenského lesníka, jenž se proslavil především zavedením umělého zalesňovaní. Dále jsme prošli kolem památníku A. Ševčíka k pamětní desce Antonína Tichého zasazené vysoko ve stráni nad Josefovským údolím. Od ní je velmi dobře vidět jeho část od Kamenného kola až po zátočinu před jeskyni Jáchymka. Na protilehlé stráni lze odleva pozorovat vrchol kopce Vyškůvka, výrazně stoupající Doubskou cestu, Máchův pomník vykukující mezi stromy, Slovenskou stráň a nakonec hřeben Vyškůvky. O osobě zvěčněné deskou jsme toho mnoho nevěděli, bylo ale slíbeno to napravit v textu toho referátu, viz níže.

Od tohoto místa nás čekal jen krátký odskok k jeskyňce a pak návštěva obdoby Malé Macochy, tentokrát představované dvěma zářezy hlubokými několik metrů. Ale to již bylo poměrně blízko rozcestníku turistických tras, který se nachází asi 200 m od Alexandrovy rozhledny. Tam byla vycházka oficiálně ukončena. V rozpravě mimo jiné padl námět na další možnou trasu do méně známých míst v okolí Adamova, který bude organizátorem vycházek zvážen.

Někteří z nás využili příležitost a ještě navštívili rozhlednu, další zamířili po turisticky značené cestě přes palouk U sedmi dubů zpět do Adamova. Návrat o čtvrt hodiny dříve proti plánu i při projití delší trasy svědčí o dobré fyzické kondici účastníků vycházky.

V závěru plním slib a dovoluji si představit v přijatelném rozsahu a šíři osobnost Antonína Tichého, použil jsem k tomu několik zdrojů.

Antonín Tichý (* 1843 v Tlumačově, † 1923 v rakouském Grazu), lesník a geodet.

V roce 1863 absolvoval Moravskoslezskou lesnickou školu v Úsově, na níž získal také geodetické základy. Do roku 1871 sloužil v armádě. Následně působil v různých funkcích správy lesa, které završil na úrovni centrálního lesního ředitele. Po roce 1887 pak pracoval především v zeměměřičství. Vytýčil řadu mostů a tunelů, ve vyšším věku dosáhl pozic vrchního inspektora a nakonec vládního rady.

Hojně publikoval, a to převážně v německém jazyce. V jeho nejvýznamnějším lesnickém díle „Der qualifizierte Plenterbetrieb – Kvalifikované lesní hospodaření“, vydaném v roce 1891, zformuloval 17 zásad péče o les vycházejících ze zákonů přírody. V zeměměřičství se proslavil originálními konstrukcemi přístrojů a úpravami měřičských metod.

  • Ohlédnutí za vycházkou k Babicím
  • Ohlédnutí za vycházkou k Babicím
  • Ohlédnutí za vycházkou k Babicím
  • Ohlédnutí za vycházkou k Babicím
  • Ohlédnutí za vycházkou k Babicím
  • Ohlédnutí za vycházkou k Babicím
  • Ohlédnutí za vycházkou k Babicím
  • Ohlédnutí za vycházkou k Babicím


Sdílet článek