Flora

Na říši rostlin a její popis v určitém území je možný dvojí náhled. Jednou z možností je nahlížet na rostliny jako na samostatné druhy, jejich rozšíření v území, jejich význam, ohrožení, ekologické vazby apod. V tom případě mluvíme o flóře určité oblasti. Druhý pohled sdružuje jednotlivé druhy do skupin, které rostou většinou pospolu a tvoří tzv. vegetaci, která ve vazbě na další faktory prostředí jako je voda, oslunění, substrát aj. vytváří různé typy biotopů, na nichž lze velmi dobře charakterizovat celou krajinu a to nejen z hlediska rostlin.

Vegetace

Už při pohledu na mapu, nebo z okna domu a dokonce jen při pouhém průjezdu Adamovem po železniční trati v údolí je patrné, že celý Adamov obklopují poměrně zapojené a husté lesy a tudíž převažující vegetací je zde vegetace lesní. Velký podíl na tom má Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny (ŠLP), který tyto lesy obhospodařuje již více jak 90 let, jakožto organizační složka Mendelovy univerzity v Brně (MENDELU), a který má jako jedno z hlavních poslání vytvářet v těchto lesích prostor ke studiu přírodních procesů a řešení vědeckých projektů. To vedlo k tomu, že lesy v okolí Adamova jsou dnes ve srovnání s jinými v poměrně dobrém stavu s řadou lesních přírodních rezervací a zároveň jsou značně kompaktní a rozsáhlé, což je na Jižní Moravě dost unikátní záležitost.

Adamov panorama

Nejčastěji se v území vyskytují tzv. Květnaté bučiny, které se vyznačují převahou buku lesního (Fagus sylvatica), doplněného dalšími listnáči jako jsou javory, habry, jasany, duby, jilmy apod. Místy se zde objevuje jedle bělokorá (Abies alba), kterou však lze pokládat za ustupující druh. V keřovém patře se v květnatých bučinách objevují zimolez pýřitý (Lonicera xylosteum), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), líska aj. Bylinné patro je většinou poměrně řídké a výrazněji jsou zde zastoupeny: ostřice chlupatá (Carex pilosa) se svými dlouhými, poléhavými a přezimujícími listy, méně často převládá také strdivka jednokvětá (Melica uniflora), droboučká tráva, typická zejména v dubohabřinách. Z dalších druhů jsou to zejména na jaře velmi výrazné kyčelnice, z nichž např. kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera) nabízí v dubnu k ochutnání v paždí svých listů ukryté drobné (mírně pikantní, podobně jako kedluben) pacibulky, které jsou zdrojem mnoha vitamínů a zároveň slouží rostlině k rozmnožování. Z kyčelnic se v adamovských kyselých bučinách častěji vyskytuje také bledožlutě kvetoucí kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos). Za zmínku stojí také pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides), který má velké nafialovělé listy, přetrvávající i přes zimu a jehož lodyha, tak jako u ostatních pryšců po poranění roní bílé lepkavé mléko – latex, podobně jako např. kaučukovník (Hevea spp.), patřící do stejné čeledi rostlin. Místy lze ve zdejších květnatých bučinách nalézt také žindavu evropskou (Sanicula europaea), vhodnou na výrobu hojivých mastí a další druhy, např. i některé lesní orchideje, které se však vyskytují pouze lokálně, spíše ve Vápnomilných bučinách, nacházejících se v okolí Adamova téměř výhradně jen v Josefovském údolí na prudších svazích s vápencovým podložím. Nejčastějšími druhy těchto orchidejí, které je možné najít v bezprostřední blízkosti Adamova, jsou okrotice bílá (Lilie zlatohlaváCephalanthera damasonium) a kruštíky jako kruštík širolistý (Epipactis helleborine) či kruštík modrofialový (Epipactis purpurata) a některé další. Například velmi vzácnou silně ohroženou orchidej, drobnou nenápadnou a nezelenou korálici trojklanou (Corallorhiza trifida), či rovněž nezelený hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis). Známá nejen z vápnomilných bučin, ale i jiných teplomilných lesů je v květnu až červnu kvetoucí lilie zlatohlavá (Lilium martagon – na obrázku vlevo) a vonné růžové květy přisedlé k větvičkám má před olistěním v březnu známý keřík lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), který roste místy kromě vápnomilných bučin i ve vlhčích dubohabřinách.

Květnaté bučiny se v okolí Adamova vyskytují nejvíce na plošinách a na mírných svazích, kde je vyvinuta hlubší půda s větším množstvím živin. Tam kde jsou svahy prudší a půda spíše mělká se naopak vyskytují Kyselé bučiny, které jsou sice také tvořeny převažujícím bukem ve stromovém patře, avšak jejich podrost se od květnatých bučin značně liší. Někdy bylinný podrost téměř chybí a takové porosty se nazývají tzv. nahé bučiny, které ale v okolí Adamova nejsou tolik vyvinuty a spíše lze v podrostu pozorovat spektrum nenáročných lesních druhů schopných růst zdárně i na velmi kyselém substrátu, který je v mnoha případech tvořen samotným podložím, téměř bez humusového horizontu. V rámci kyselých bučin se v bylinném patře uplatňují zejména trávy a jim podobné druhy jako bika hajní (Luzula luzuloides) s nízkými trsy světle zelených, velmi silně chlupatých listů, nebo metlička křivolaká (Avenella flexuosa), která má velmi drobounké listy tvořící v některých případech vábně vyhlížející sivě zelené koberce svádějící k odpočinku a kochání se (zvláště při západu slunce) jejími drobnými latnatými a křivolakými květenstvími, třepotajícími se při sebemenším závanu větru. Nalezneme zde také řadu mechorostů a kapradin, druhově však jde o poměrně chudé lesy.

Podobně jsou na tom Suché acidofilní doubravy, které střídají kyselé bučiny na místech více exponovaných a silněji osluněných, a obecně jsou v okolí Adamova častější, neboť jejich optimum je v nižších nadmořských výškách, zatímco kyselé bučiny převažují v pahorkatinách až horských oblastech. V rámci acidofilních (kyselých) doubrav, Kručinka německájak lze již z názvu odvodit převažuje dub, v tomto případě dub zimní (Quercus petraea agg.) a k němu se často vyskytují i další světlomilné dřeviny schopné růst na extrémních stanovištích včetně skal, které z těchto doubrav v údolí Svitavy často vystupují. Jsou to hlavně borovice, břízy a jeřáby – konkrétně jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). V bylinném podrostu, který je také spíše řídký, můžeme nalézt podobné druhy jako v kyselých bučinách (bika hajní, metlička křivolaká), vyskytují se však i další o něco teplomilnější druhy jako žlutě kvetoucí bobovitá kručinka barvířská (Genista tinctoria) a kručinka německá (Genista germanica – na obrázku vlevo). První jmenovaná patří mezi skupinu nejpopulárnějších druhů, ze kterých se získává barvivo pro barvení vlny a látek. Druhá, velmi podobná se od první liší zejména přítomností ostrých trnů na lodyze. Zlatě se stráně kyselých doubrav nad Adamovem rozzáří v létě také květy různých druhů jestřábníků (Hieracium spp.), laickému oku připomínající drobné lesní pampelišky, se kterými také patří společně do čeledi hvězdnicovitých. Za zmínku zde ještě stojí dva druhy z čeledi silenkovitých, z nichž jeden smolnička obecná (Lychnis viscaria) je velmi nápadný silně lepivou tmavou lodyhou a růžovými květy a druhý - silenka nicí (Silene nutans) má drobné špinavě bíle kvetoucí, povětšinou k zemi skloněné květy.

Sasanka pryskyřníkovitáDruhým nejčastějším lesním typem hned po kyselých bučinách jsou Hercynské dubohabřiny, což jsou lesy podobné představě hájů s barevně rozkvetlým podrostem, který je patrný zejména na jaře. Stromové patro zde tvoří především habr obecný (Carpinus betulus) spolu s duby a lípami. Na rozdíl od předchozích typů lesa jsou dubohabřiny druhově poměrně bohaté a jak již bylo zmíněno na jaře v nich lze nalézt řadu druhů, mezi něž patří bíle kvetoucí sasanka hajní (Anemone nemorosa) i její příbuzná žlutě rozkvétající sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides na obrázku vpravo), kopytník evropský (Asarum europaeum), který je díky svým aromatickým, při zemi pod listy tvaru kopyta položeným, vínově zbarveným květům opylován slimáky, dále modře až fialově kvetoucí jaterník podléška (Hepatica nobilis), jehož trojlaločné listy se používají jako lék při jaterních obtížích, podobně jako plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), jehož fialové a růžové květy spolu s listy napomáhají naopak při dýchacích problémech. Mezi těmito posly jara nelze zapomenout ani na jedovatou konvalinku vonnou (Convalaria majalis), kterou je třeba nezaměnit s velmi podobným česnekem medvědím, který je naopak jedlý a velmi chutný, prvosenku jarní a prvosenku vyšší (Primula veris a P. elatior), modrofialově kvetoucí hrachor jarní (Lathyrus vernus) či mařinku vonnou (Galium odoratum), která má také mnohé užitečné vlastnosti a zároveň opravdu hezky voní. Dubohabřiny lze v okolí Adamova najít např. na úpatí svahů nebo na plošinách s hlubší vrstvou úrodné lesní půdy.

Na suťových kamenitých svazích vyskytujících se hojně zejména v Josefovském údolí převažují tzv. Suťové lesy, kde ve stromovém patře převládají rychle rostoucí dřeviny, jako jsou javor klen a mléč (Acer pseudoplatanus a A. platanoides), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), Měsíčnice vytrvalálípa srdčitá a velkolistá (Tillia cordata a T. platyphyllos) či jilm drsný (Ulmus glabra). V tmavých lesích či na skalkách v Josefovském údolí ojediněle potkáme známou dřevinu tis červený (Taxus baccata), který je kromě červeného oplodí (tzv. míšku) celý jedovatý. Keřové patro je v těchto případech často dobře vyvinuto a podobně jako u bylinného patra jej tvoří druhy náročné na živiny. Roste zde jeden zajímavý keř s krásnou šedozelenou kůrou a bílorůžovými květy v převislých hroznech klokoč zpeřený (Staphylea pinnata), z jehož velmi tvrdých semen se někdy vyrábí růžence. Z bylin sem patří např. bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), drobnými růžovými květy nápadný kakost smrdutý (Geranium robertianum), samorostlík klasnatý (Actaea spicata) a v červnu omamně vonící, světle fialově kvetoucí měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva na obrázku vlevo), která je i po odkvětu velmi nápadná svými průsvitnými velkými eliptickými šešulkami, využívanými např. do suchých vazeb. Měsíčnice je zajímavá i tím, že jde vlastně o horský druh rostoucí běžně ve vysokých nadmořských výškách, ale který v hlubokých (tzv. inverzních) údolích jakým je i Josefovské, roste na chladných místech úpatí svahů, přestože nadmořská výška je zde poměrně nízká. V rámci zdejších suťových lesů, je také možné pozorovat zvláštní růst stromů, hokejkovitého tvaru kmene (tzv. opilý les), který je způsoben tím, že substrát (suť) je neustále v alespoň nepatrném pohybu a stromy na tyto sesuvy reagují postupným „narovnáváním“ kmene tak, aby rostl stále kolmo vzhůru. Chladné přistíněné sutě či jejich okraje ze vzácných druhů osídluje kriticky ohrožený jedovatý ploštičník evropský (Cimicifuga europaea), který zapáchá po štěnicích. Na podobných místech najdeme ohrožený a také jedovatý bledožlutě kvetoucí oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum). Oba patří mezi zvláště chráněné druhy.

Vzácně se vyskytujícími typy lesů jsou Teplomilné doubravy, které se vyskytují hlavně na prudkých svazích případně na horních hranách těchto svahů. Vzácnějším typem jsou doubravy, které se vyskytují na vápenci. Ty bývají druhově poměrně hodně bohaté, často s výrazným výskytem dřínu obecného (Cornus mas), tak jako v přírodní rezervaci Dřínová, který brzy na jaře, ještě než se ostatní stromy olistí, již z dálky upoutá záplavou sytě žlutých květů pod Alexandrovou rozhlednou a Brslen bradavičnatýdále v jejím okolí. Červené bobule dřínu dozrávající na podzim, jsou velkým zdrojem vitamínu C. Kromě dřínu se v teplomilných doubravách objevují i další teplomilné druhy keřů, jako jsou jedovatý brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa na obrázku vlevo) s drobnými bradavičkami (čočinkami sloužícími k dýchání) na větvích či řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica), který je velmi účinným lékem proti zácpě, neboť vyvolává silné průjmy a tím celkové „pročištění“ organismu. Na výslunných stráních mezi duby se místy objevuje jeřáb břek (Sorbus torminalis), který má malvičky v plodenstvích hnědé, nikoliv oranžové, jako jeho další příbuzní. Z druhů bylinného patra se zde potkáme např. s kopretinou (řimbabou) chocholičnatou (Pyrethrum corymbosum), s její příbuznou podél lesních cest zavlékanou okrasnou léčivkou řimbabou obecnou (Pyrethrum parthenium), dále s kamejkou modronachovou (Lithospermum purpurocaeruleum), jejíž semena jsou velmi tvrdá, jako by byla z kamene, čemuž odpovídá i latinský název, bělozářkou větevnatou (Anthericum ramosum), tolitou lékařskou (Vincetoxicum hirundinaria) a dalšími. V případě teplomilných doubrav na kyselém podkladu, které jsou v okolí Adamova častější, se naopak v podrostu kromě druhů zmíněných v rámci acidofilních doubrav objevují např. aromatická hluchavkovitá rostlina marulka klinopád (Clinopodium vulgare), zelenožlutě drobně kvetoucí prorostlík srpovitý (Bupleurum falcatum) či divizna rakouská (Verbascum chaixii subsp. austriacum) která zaujme žlutými květy s výraznými fialovými chlupatými tyčinkami obsahujícími velké množství cukrů a tím nahrazující nedostatek nektaru v květech. Zástupcem teplomilné lesní flóry je také ohrožený medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), který patří mezi rostliny hluchavkovité. Z této čeledi má u nás právě medovník největší bílorůžové květy, kterými většinou každého upoutá. V lemech teplomilných doubrav nebo při skalních teráskách se také vzácně objevuje lnice kručinkolistá (Linaria genistifolia), která zde má severní hranici svého rozšíření na Moravě. Na podobných místech se občas setkáme také s náprstníkem velkokvětým (Digitalis grandiflora) nebo se zajímavým žlutě kvetoucím polokeřem čilimníkovcem černajícím (Lembotropis nigricans) z čeledi bobovitých, který kvete žlutě ve vzpřímených hroznech. Obdobná slunná stanoviště vyhledává pryšec mnohobarvý (Euphorbia epithymoides), který je nápadný za květu svítivě žlutozelenými listeny.

Posledním lesním typem, který lze v okolí Adamova nalézt jsou lužní porosty doprovázející břehy Křtinského potoka a v menší míře také břehy Svitavy. Jde o tzv. Jasanovo-olšové luhy, v nichž zde nejčastěji dominují právě olše lepkavá (Alnus glutinosa), méně často pak jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a které v podrostu hostí řadu mokřadních a vlhkomilných druhů vázaných zároveň na dostek živin. Na jaře zde zlatě září výrazné květy orseje jarního (Ficaria verna) a místy také blatouchu bahenního (Caltha palustris), drobného mokrýše Dymnivka dutástřídavolistého (Chrysosplenium alternifolium), jehož zvláštní květy v sobě kombinují zelené a žluté tóny. Pozoruhodným druhem, který lze v lesích na březích Křtinského potoka a Svitavy pozorovat také pouze na jaře je parazitická růžově zbarvená rostlina podbílek šupinatý (Lathraea squamaria), rostoucí na kořenech listnáčů a čerpající z nich potřebné živiny, které si díky absenci zelených lístků není schopen obstarat sám. Z tzv. jarního aspektu tj. druhů rostoucích a zejména kvetoucích brzy na jaře nelze opomenout dva druhy dymnivek – dymnivka dutá (Corydalis cava – na obrázku vpravo) a dymnivka plná (Corydalis solida), které mezi olšemi na jaře „svítí“ škálou barev od bílé přes růžovou až po fialovou. Díky tvaru jejich květů, je nektar uložen velmi daleko od ústí květu a proto na něj kromě čmeláků, kteří mají dlouhý sosák, žádný jiný hmyz nedosáhne. V pozdějším jaře a v létě se tyto jarní druhy vlivem zastínění již plně olistěných stromů stáhnou do svých kořenových hlíz a vystřídají je méně nápadné druhy jako je kopřiva nebo velmi chutná bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), jejíž čerstvých listů lze využít do různých jarních pomazánek, nákypů apod. Významným druhem, který lze nalézt podél Křtinského potoka, je vzácná orchidej kruštík Greuterův (Epipactis greuteri). Chladné dno Josefovského údolí většinou nehostí mnoho exemplářů střemchy hroznaté (Prunus padus), ale kousek za Švýcárnou vpravo u silnice směrem na rozcestí v Josefově roste jeden vskutku úctyhodný výrazně stromovitý vícekmenný exemplář. Až koncem května pokvete vonnými květy v bílých hroznech, nezapomeňte zde pohledět nad hlavu a zhluboka se nadechnout.

Nelesní vegetace se v okolí Adamova či přímo ve městě vyskytuje spíše zřídka. Pomineme-li ruderální běžné druhy v trávnících městské zeleně, častěji se v lesích (zejména svazích Josefovského údolí a v zařízlém údolí Svitavy) objevují drobné či větší skalky porostlé Štěrbinovou vegetací skal, která je opět dvojího typu v závislosti na podloží. Ve východní části Josefovského údolí (zejména od odbočky na Olomučany) jsou to skály vápencové zejména s typickými kapraďorosty jako sleziník routička (Asplenium ruta-muraria), či puchýřník křehký (Cystopteris fragilis) a řadou specifických vápnomilných Osladič obecnýdruhů mechů. Na kyselém podloží skalních výchozů v údolí Svitavy či v západní části Josefovského údolí se často vyskytují také kapradiny a mechy, avšak v řadě případů jde o jiné druhy. Z kapradin jsou to např. častý sleziník červený (Asplenium trichomanes) či osladič obecný (Polypodium vulgare – na obrázku vlevo) a na výslunnějších žulových skalách najdeme striktně kyselomilnou kapradinu sleziník severní (Asplenium septentrionale). Zajímavostí je sleziník různolistý (Asplenium x alternifolium), vzniklý křížením zmiňovaného sleziníku severního a s. červeného. Na vyvřelině zde roste také kriticky ohrožená kapradinka skalní (Woodsia ilvensis), která má v NPR Býčí skála jedinou známou lokalitu široko daleko. Z bylin pak lze na kyselých skalách jmenovat třeba zvonek okrouhlolistý (Campanula rotundifolia), rozchodník velký (Hylotelephium maximum) a další. Tam kde je substrát tvořen drobnějšími kameny na prudkém svahu, jsou tvořeny pohyblivé sutě, které osidlují různé druhy hluchavkovitých rostlin konopic (Galeopsis spp.) či bukovník vápencový (Gymnocarpium robertianum) spolu s dalšími již dříve zmíněnými druhy jako je tolita lékařská, kakost smrdutý apod. V polostinných sutích najdeme vzácně kakost rozkladitý (Geranium divaricatum) s růžovými květy. Stínomilnou kapradinou vápnitých sutí je také vzácnější sleziník zelený (Asplenium viride), jenž se od příbuzného i na kyselém podloží rostoucího s. červeného liší tím, že vřeteno jeho listu není červenohnědé, ale je celé zelené jako jednotlivé lístky. Takové typy vegetace lze nalézt vzácně na svazích Alexandrovky a zejména v Josefovském údolí.

V lesích do všech stran v okolí Adamova lze v místech pramenů drobných potůčků občas narazit na vegetaci Lesních pramenišť bez tvorby pěnovců (pěnovcové prameniště se nachází pouze u jeskyně Jáchymka, avšak bez typicky vyvinuté vegetace). Tato místa, která jsou mimo jiné často vyhledávána divokými prasaty a díky tomu pak řádně rozryta, bývají v lepších případech porostlé trsy ostřice řídké (Carex remota) – úzkolistá poléhavá lesní „travina“ či příbuznou ostřicí lesní (Carex sylvatica), devětsilem bílým (Petasites albus) a dalšími. V případě narušení těchto lokalit prasaty se často stává, že zde své uplatnění nachází semena vystřelující netýkavky nedůtklivé (Impatiens noli-tangere), kterým takto narušené plochy vyhovují. Stinnější polohy s hlubší půdou při potocích (většinou mimo vápence) a na lesních mokřinách (např. u Ptačí svatyně) vyhledává vzácnější ostřice převislá (Carex pendula). Tvoří velké trsy přes zimu vytrvávajících tmavě zelených listů šedozelených zespoda. V okolí Adamova roste nejčastěji v postranních žlebech, které ústí k řece.

Luční vegetaci v okolí Adamova zastupují pouze fragmenty Vlhkých pcháčových luk a tužebníková lada v Josefovském údolí východně od EVC Švýcárna. Pcháčové louky jsou zde druhově poměrně chudé a jsou v nich zastoupeny zejména různé druhy pcháčů (vysoké „bodlákovité rostliny) z nichž nejčastěji se tu vyskytuje žlutě kvetoucí pcháč zelinný (Cirsium oleraceum), nechybí ale ani pcháč bahenní (Cirsium palustre), vysoká širokolistá trávám podobná skřípina lesní (Scirpus sylvaticus) či různé vysoké ostřice a další druhy. Ve vlhčích lemech roste léčivý devětsil lékařský (Petasites hybridus), který brzy na jaře kvete růžovými vzpřímenými klasy drobných úborů a v létě vytváří okrouhlé deštníkovité listy, které společně zakryjí velikou plochu louky nebo břehu potoka. Na podobně podmáčených místech potom najdeme z vzácnějších druhů například přesličku luční a p. poříční (Equisetum pratense, E. fluviatile). Tyto loučky jsou vázané pouze na místa s vysokou spodní hladinou vody, tj. v tomto území náleží do blízkosti Křtinského potoka a je třeba provádět zde pravidelnou seč, bez níž by louky pomalu zarostly vlhkomilnými keři a později lužním lesem.

Jedním z nejvýznamnějších ale plošně málo zastoupených biotopů v území jsou na drobných skalkách se vyskytující tzv. Suché stepní trávníky, mezi nimiž se na hranách prudkých jižně orientovaných svahů Josefovského údolí (např. na Slovenské stráni) nacházejí Skalní trávníky s teplomilnými druhy a na protějších stinnějších severních až severozápadních stráních (např. na Ruské stráni) Pěchavové trávníky s pěchavou vápnomilnou (Sesleria albicans). Tato místa jsou velmi těžko dostupná, neboť se často nacházejí v nejméně přístupných skalních útvarech, místech různých vyhlídek do údolí apod. Častým druhem, který je zde kromě pěchavy možné nalézt je fialově kvetoucí česnek chlumní horský (Allium senescens subsp. montanum), a dále úzkolistá kostřava sivá (Festuca pallens), která upoutá trsy sivě zelených tuhých listů, ožanka kalamandra (Teucrium chmaedrys) patřící do čeledi hluchavkovitých, která svými drobnými listy připomíná listy dubu, nebo na více osluněných otevřených místech drobně žlutě kvetoucí mochna písečná (Potentilla arenaria). K suchým trávníkům patří také acidofilní suché trávníky s vazbou na substráty mimo vápenec. Tato vegetace byla zaznamenána ve větší míře pouze na kopci Spálenisko nad ulicí Mírová. Je možné zde potkat porosty různých suchomilných trav jako je kostřava žlábkatá (Festuca rupicola), ovsíř luční (Avenula pratensis) a dalších druhů. Rostou tu spolu s bylinami, jako jsou růžově kvetoucí hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), zvaný též dříve slzičky panny Marie, rovněž růžová chrpa latnatá (Centaurea stoebe), voňavé polštáře mateřídoušek (Thymus spp.) a řadou dalších. Velmi ojeRozchodník ostrýdinělý je na osluněných hranách skal výskyt jalovce obecného (Juniperus communis). Jako teplomilný panonský prvek z jihu sem do krasu pronikla vzácná stepní tráva kavyl Ivanův (Stipa pennata). Stalo se tak jen díky málo místům, která jsou zde pro jeho nároky vhodná. Roste pouze na lesních světlinách při horních hranách skal, kde roste mezi úzkolistými kostřavami a dalšími travami a sukulenty. Patří mezi ně např. žlutě kvetoucí rozchodník ostrý (Sedum acre na obrázku vlevo) a r. bílý (S. album), jenž kvete bíle. Obilky kavylu se díky nápadně ochmýřené osině dostávají po větru na větší vzdálenosti, kde spadnou mezi rostliny, a když zaprší, dostanou se k zemi. Spirálně stočená báze navlhající osiny se postupně uvolňuje, protáčí a obilka se zpětnými chloupky u špičky se tak zavrtá do země, čímž se sama zaseje.

Šalvěj lučníNa prudkých osluněných svazích Městských trávníků i na travnatých plochách mezi chodníky v Adamově-Horce rostou nízké trsnaté trávy – kostřavy (Festuca spp.). Mezi nimi se v předjaří místy objevují známé bílé květy brukvovité rostliny osívky jarní (Erophila verna), růžové květy pumpavy rozpukové (Erodium cicutarium) a žluté hvězdičky křivatce rolního (Gagea villosa), cibulovité drobné rostliny. Jeho známější příbuzný křivatec žlutý (G. lutea) roste hojně ve vlhčích lesích, olšinách a hájích podél Svitavy. V Adamově-Ptačině jsou zase pravidelně sečené trávníky mezi domy známy pestrou skladbou v létě kvetoucích rostlin, kam patří tmavomodře kvetoucí šalvěj luční (Salvia pratensis – na obrázku vpravo), žlutý štírovník růžkatý (Lotus corniculatus), bělavá silenka nadmutá (Silene vulgaris), růžové kartáčky jitrocele prostředního (Plantago media), zlatožluté úbory pampelišky podzimní (Leontodon autumnalis), růžové hlávky jetele lučního (Trifolium pratense) aj. rostlin. Na zahradách v Adamově-Kolonce se v sečených trávnících objevují běžné luční trávy a rostliny, kam patří i kopretina bílá (Leucanthemum vulgare agg.), kakost luční (Geranium pratense), nebo zvonek okrouhlolistý (Campanula rotundifolia). Právě díky sečení a péči města a jeho obyvatel o tyto plochy jsou stále tak květnaté a zdobí naše sídliště. Posuďte sami například někdy, až v létě půjdete kolem autobusové zastávky u MKS na Ptačině.

Invazní druhy rostlin

Alespoň krátkou zmínku zaslouží také druhy, které nejsou v okolí Adamova ani v České republice původní ale přesto se hojně šíří po krajině a díky svým velkým konkurenčním schopnostem vytlačují druhy původní. Tvoří jednolité porosty a ochuzují napadené biotopy o druhové bohatství a pestrost. Jde o druhy, které nazýváme invazními. Vyskytují se převážně v korytech větších toků, v případě Adamova podél řeky Svitavy, neboť ta je díky vodnímu mediu ideálním koridorem k šíření těchto expandujících druhů. Význam při šíření takových rostlin má i to, že jsou schopné velmi brzy obsadit místa nějakým způsobem narušená s obnaženým povrchem apod., která se právě v nivách řek často přirozeně nacházejí.

Netýkavka žláznatáNejčastěji se kolem Svitavy objevují omamně vonící vysoké nejčastěji růžovokvěté netýkavky žláznaté (Impatiens glandulifera – na obrázku vlevo) pocházející původně z podhůří Himalájí a šířící se podobně jako ostatní netýkavky vystřelováním semen ze zralých tobolek. Jde o jednoletou rostlinu, s níž je velmi těžké bojovat, neboť produkce semen je u ní velmi vysoká a není-li „vyčištěn“ úsek toku proti proudu, každým rokem bude s vodou neustále připlouvat další a další záplava jejích semen. Dříve se vyskytovala více také v Josefovském údolí, ale zde se ji podařilo téměř eliminovat a v současnosti se dále příliš nešíří. Významným druhem, který je vázán spíše na polohy dále od toku, blíže železniční trati je žlutě kvetoucí zlatobýl kanadský (Solidago canadensis) a z. obrovský (Solidago gigantea), který je oblíbenou rostlinou některých zahrádkářů a který však velmi úspěšně zplaňuje a pak je téměř nemožné se jej v krajině zbavit. Oba druhy pocházejí původně ze Severní Ameriky.

Z Asie se až do údolí Svitavy dostala konkurenceschopná křídlatka japonská (Reynoutria japonica). Tato až tři metry dorůstající toxická rostlina připomíná částečně mladé bambusové výhonky a na místech kde vznikne její porost, již žádný jiný druh růst nemůže, jak se o tom můžeme přesvědčit třeba podél lesní cesty spojující ulici Opletalovu a čističku odpadních vod v údolí u řeky.

Mechorosty a lišejníky

Hřebenitka měkounkáNa vápencových skalách Josefovského údolí se kromě cévnatých rostlin objevují také rozličné druhy mechorostů. Například hojná je vápnomilná hřebenitka měkounká (Ctenidium molluscum na obrázku vpravo). Chladnomilné druhy mechorostů se objevují při dnech údolí, v postranních roklích nebo i výše na skalách otočených k severu a to jak na vápencích, tak i na vyvřelině. Například mezi vápnomilné vzácné druhy patří mechy pározub sivý (Didymodon glaucus), vlášenitka Oederova (Plagiopus oederianus) s nápadně kulovitými tobolkami, nebo miniaturní játrovka ježenka Rossettiho (Cololejeunea rossettiana). Velmi vzácná podhořanka lesklá (Porella arboris-vitae), játrovka s výrazně pálivou chutí, rovněž neopouští chladná a stinná místa v roklích a sutích, často na vápencích. Ovšem v současnosti je od Adamova známá jen z PR Jelení skok, tedy z vyvřeliny. Na severně orientovaných vápencových teráskách s pěchavovými trávníky se vzácně vyskytuje lišejník terčoplodek vakovitý (Solorina saccata), který je nápadný světlezelenými stélkami s hnědými zanořenými plodničkami. V protějších vápencových stráních, např. na hranách Býčí skály, se rozprostírají krásné polštáře nehojného mechu růžoprutníku ontarijského (Rhodobryum ontariense), jehož jednotlivé rostlinky připomínají miniaturní palmičky. Na zemi rostou také méně hojné drobné mechy krčanka listnatá (Dyphyscium foliosum) a šikoušek bezlistý (Buxbaumia aphylla). Tento druh má známého a příbuzného evropsky významného š. zeleného (Buxbaumia viridis), který roste jen na tlejícím dřevě zejména smrku či jedle. Ovšem v okolí Adamova je v současnosti nezvěstný, i když jeho výskyt je velmi pravděpodobný

Houby

Zdejší lesy jsou pestré i na výskyt mnoha druhů hub a to jak notoricky známých tak i těch, které pro neznalost raději nesbíráme. Tak je to správně i pro zákonem chráněný hřib Fechtnerův (Boletus fechtneri), který roste v několika zdejších rezervacích. V lesích NPR Býčí skála byla také objevena vřeckovýtrusná houba (Jafneadelphus olivaceofuscus), jenž je novým druhem houby pro vědu. Vyskytuje se zde kriticky ohrožená hlíva jedlová (Hohenbuehelia abietina), nebo silně ohrožené ušíčko jedlové (Pseudoplectania vogesiaca).

Řasy

Zajímavostí z říše nižších rostlin je výskyt makroskopické řasy, modrozelené sladkovodní ruduchy s příhodným názvem potěrka žabí símě (Batrachospermum moniliforme), kterou najdeme ve vývěrech Jedovnického potoka. Její keříčkovitá stélka je podobná snůšce vajíček žab. Mnoho druhů řas rozsivek a mechorostů najdeme také při pramenech a u studánek, kde jejich výskyt dokazuje čistotu zdejší blahodárné vody.

Příroda v Adamově a okolí skýtá samozřejmě ještě mnohem větší paletu zajímavých druhů rostlin, hub, mechů a dalších organismů. Při vašich procházkách kolem města toho můžete být svědky sami. Stačí se jen pozorně dívat, občas se zastavit a sklonit hlavu k zemi.

Autory textu jsou Michal Juříček a Zdeněk Musil, autory fotografií jsou Martina Nejezchlebová, Michal Juříček, Zdeněk Musil (všichni ze spolku Okras, z. s. – spolek pro ochranu přírody v Moravském krasu a okolí) a Jan Papež.
Kontakty: michal.jumi.juricek(zavináč)gmail.com, zdenalm(zavináč)seznam.cz
https://www.facebook.com/ochrana.prirody.moravskeho.krasu