Na poslední listopadovou sobotu připravila komise PZMA&MA21 pro veřejnost vycházku k torzu Kulatého dubu. Zúčastnila se jí zhruba dvacítka zájemců, převážně členů turistického oddílu Spartaku. Věkové zastoupení bylo rozmanité, od dětí až po řádově sedmdesátileté.
Podle zveřejněných pokynů jsme se sešli v autobuse linky MHD, kterým jsme přepravili k jeskyni Výpustek.
Zde byla připomenuta trasa vycházky a hrubý odhad jejího časového průběhu. První zastávkou bylo prostranství nedaleké Drátenické jeskyně, která není pro laiky přístupná.
Cesta k palouku s pomníkem prof. Opletala vedla po turistické značce. Tuto značku bylo třeba asi čtvrt kilometru za paloukem opustit a pěšinami přejít k hlavnímu cíli vycházky. Kmen a větve kdysi mohutnéhu stromu tam ještě po 30 letech jeho pádu stále nepřehlédnutelně leží. Jeho nástupce, před 3 roky zasazený stromek, je pečlivě chráněný před poničením od zvěře.
U stromu byla dohledána geokešová schránka s deníkem. Výprava se zde rozšířila o tři členy, kteří se do blízkosti ležícího Kulatého dubu přepravili z Blanska autobudem do Březiny a následně pěšky k objektu Belcrediho památníku. Právě kolem něj zamířila naše výprava na neznačené cesty, které nás dovedly k Srnčí studánce. Že se nám to zdárně podařilo, stejně jako že jsme bez problémů nalezli místo s ležícím Kulatým dubem, spočívalo v použití podrobné mapy tohoto lesního prostoru zpracované pro závody v orientačním běhu.
Sice jsme nebloudili, ale na druhou stranu jsme se někdy brodili blátem cest, které byly rozježděny vozidly v důsledku probíhající těžby dřeva. Často bylo lepší jít terénem souběžně s komunikací. Na těchto neznačených cestách jsme nebyli sami, neboť jsme se na nich minuli se skupinkou jezdců na koních.
U Srnčí studánky se při volbě dalšího postupu projevil specifický rys Adamova, a to že je rozložen na dvou stráních údolí. Pro účastníky bydlící na Horce bylo výhodnější do Adamova doputovat přes Babice, zatímco účastníkům z Ptačiny, resp. Kolonky, bylo lepší sejít kolem studánky Prosba lesa do údolí a na protější stráň řeky přejít v místech babické vlakové zastávky. Takže výprava se u zmíněné studánky rozdělila zhruba na dvě stejné skupinky. Přesun do Adamova probíhal po známých cestách, většinou turisticky značených.
Do Adamova jsme se vrátili po více než čtyřech hodinách putování přírodou, při němž jsme nachodili 12 či 15 km.
Vycházce přálo počasí, kdy po několika nevlídnějších dnech bylo relativně teplo a beze srážek a v poledne dokonce začalo přes mraky prosvítat slunce. To se kladně projevilo na pohodě, která tuto vycházku provázela.
Město Adamov
